K zamyšlení

        Nevím kde, ale našel jsem tento krátký, ale zajímavý článek, někdy se vyplatí si ho přečíst dvakrát a podívat se na něj z různých úhlů. Možná ukazuje to, jak se člověk ve vztazích vyvíjí, možná naráží na získávání sebevědomí nebo je to jen příběh o nešťastné lásce, každopádně mě zaujal a tak ho sem přepíšu:       

        ... Časem pochopíte, jak jemný je rozdíl mezi tím tisknout někomu ruku a připoutat k sobě jeho duši, i to, že láska neznamená oporu, a společnost druhého neznamená jistotu. Začnete chápat, že polibky nejsou závazky a dárky nejsou sliby. Začnete přijímat porážky se vztyčenou hlavou a očima dokořán, s elegancí dospělého a ne se zármutkem détěte. Naučíte se budovat své plány na přítomnost, protože zítřek je pro jakékoli plány půdou příliš nejistou a budoucnost se často dokáže zřítit v největším rozletu. Časem pochopíte, že i slunce pálí, pokud je ho příliš a začnete si pěstovat vlastní zahrádku a krášlit vlastní duši, místo abyste čekali, až vám nìkdo donese květy. Pochopíte, že dokážete vydržet... že máte skutečnou sílu a skutečnou vlastní cenu. Pochopíte mnoho věcí... s každým sbohem toho chápeme víc.