Láska není chemie

    Proč se nám líbí jen určité typy lidí? Proč k někomu cítíme více sympatií než k druhému? Jaké jsou teoretické fáze vztahu v psychologii a jak to funguje v praxi? Existuje kouzelný nápoj na věčnou lásku?

Už od narození jsme vychováváni rodiči a posléze okolím. Pozorujeme jejich chování a učíme se od nich. Asi do tří let našeho věku se v nás formule určitá představa - „otisk“ s parametry našeho ideálního partnera. Jedná se o rodiče, kteří v nás tuto představu budují, ale my ji máme uloženou hluboko v podvědomí. Tato „stopa“ obsahuje informace o tom, jak ten druhý má chodit, jaké tělesné rysy by měl mít, jaký má hlas… atd. Pokud narazíme na někoho, kdo se nám líbí, ihned zkontrolujeme jeho „otisk“ s tím naším a uvidíme výsledek. Nikdy nebudou dva takové „otisky“ stejné, protože každý člověk je originál, ale tady působí ještě něco jiného. Jedná se o zamilovanost. Bez ní by žádný vztah nebyl.

    Zamilovanost je daná tím, jaké sympatie k tomu druhému cítíme. Co jsou to sympatie? Ať chceme nebo ne, nejdůležitějším faktorem při hledání toho druhého je vůně. Nemyslím teď parfémy nebo deodoranty. Jde o tělesný pach, který nám buď je, nebo není příjemný. Ovšem, že tu hrají roly i parfémy, proto někdy dochází k omylům. Dalším faktorem je chování toho druhého, můžeme pozorovat, jak sedí, chodí, mluví, usmívá se… všímáme si všech maličkostí, které porovnáváme s naším otiskem. Pokud většina z nich vyhovuje, ostatní si podvědomě dotvoříme k našemu ideálnímu otisku a pak řekneme, ten/ta je dokonalá. Zamilovanost tedy je chemie, ale bohužel má svoje datum trvanlivosti.

    V průběhu toho, kdy jsme zamilovaní do toho druhého je všechno perfektní, nemá prostě žádnou chybu. Tento krásný stav nevědomí trvá něco mezi půl rokem a rokem a půl. U každého je to jiné. Potom přijde téměř jistě zlom. Ten náš ideální a vysněný partner se najednou strašně změní, jak to? Večer ještě usínáte vedle sebe a říkáte si, jak se milujete a ráno si dává čaj a srká, vy na to jen koukáte s udivením. Vždyť tohle nikdy nedělal? Dělá to pořád, ale předtím ti to přišlo roztomilé. Právě v tuhle chvíli před tebou stojí reálný člověk, bez žádné chemie, se všemi chybami. Ten otisk, který se před několika měsíci dotvořil do ideálu teď nějak nepasuje. Je o dost jiný. Teď záleží, jestli se zamilovanost změní v lásku nebo se vztah rozpadne. Pokud přijmeš toho druhého za svého partnera i s těmi „hroznými“ chybami, co ti tak vadí, pak máš polovinu úspěchu, ještě se tak musí rozhodnout ten druhý.

    Láska není chemie, je to pouto, které spojuje dva lidi, kteří se mají rádi i přes svoje chyby a překonali krize ve vztahu. Začátky ve vztahu, které už nespojuje zamilovanost, ale láska nejsou těžké. Další velice složité období je, když se k sobě dva nastěhují a začnou spolu žít. V tu chvíli už se budete vídat každý ten a vyjdou najevo další vlastnosti vás obou. Jako další těžkou fází vztahu je výchova dětí, u které přežije málo párů. Oba mají různé představy o výchově a všechno vychází z toho, jak nás vychovávali rodiče. Může tu být obrovský střet zájmů, který může vést až k rozpadu vztahu nebo manželství.