Víkend plný vzpomínek

10.06.2013 23:39

    Rozhodl jsem se vyrazit do Brna za Lukym, kterého jsem chtěl po dlouhé době hrozně vidět (článek: Příliš mnoho lásky). Trvalo nám dlouho než jsme se domluvili, já byl na studijním pobytu v zahraničí a teď byla konečně šance se vidět. Nevěděl jsem, co můžu očekávat, na jednu stranu jsem se strašně bál a na tu druhou byl zase plný nadšení. Naplánoval jsem si celý víkend v Brně a pár hodin pro něj. Přijel jsem v pátek a sešli jsme se ve 3 hodiny odpoledne, čekal jsem pod hodinami a vyhlížel ho.

    Nebyl jsem si úplně jistý, jak teď Luky vypadá, tak jsem vyhlížel a prohlížel si každého, kdo se kolem mě mihnul. Najednou se objevil a vypadal jinak. Více dospěle, měl na sobě dokonce brýle, které předtím nikdy nenosil, ale vypadal s nimi velmi inteligentně. Asi jsem na něj koukal jak puk, protože mě okřiknul, když ke mě přišel. Třeba si myslel, že jsem ho nepoznal. Vyrazili jsme směrem na Českou, dát si kafe a povídali, a že bylo opravdu o čem. Neřešili jsme naši minulost. Měl nejspíše šťastný vztah, stejně jako já.

    Den předtím, než jsem do Brna vyrazil, jsem v noci napsal a zveřejnil článek, bohužel jsem se nějak prořekl a on si ho hned našel a přečetl. Teď jsem opravdu nevěděl, co čekat i když jsem se mu snažil říct, ať si ho radši přečte až já budu pryč. Nemyslel jsem nic špatně ani jsem neměl v úmyslu ho přesvědčovat, ať se ke mě vrátí. Byla mezi námi v tu chvíli zvláštní atmosféra a já nemohl skoro mluvit. Byli jsme domluvení s dalšími kamarády, že půjdeme do čajovny, trochu relaxovat a pokecat, takže jsme nic neprobírali a snažili se bavit normálně. Večer proběhl v pohodě, ve čtyřech jsme se pak přesunuli do baru a vypili kotel Long Islandu, rozloučili se a já šel ke kamarádovi spát.

    Další den jsem měl pár schůzek, s kamarádem ze zahraničí, s kterým jsem se domluvil večer na party a později ještě s jedním. Měl jsem najednou celkem dost času a tak jsem zavolal i Lukymu, byl už večer a já ho vyzvedl v 8 z práce. Řekl mi, jestli ho nedoprovodím na kolej, bylo pěkně a tak jsme se spolu prošli. Až teď začalo naše skuteční povídání a já mu musel něco říct.

    To něco, co jsem mu chtěl říct, byla omluva. Omluva za to, co jsem mu udělal. Zjistil jsem, že můj první kluk mě sice opustil, ale moje srdce si držel u sebe doma ve skříni jako trofej (to myslím obrazně). Hrozně dlouho jsem se trápil a už vůbec bych nechtěl, aby se Luky trápil kvůli mě. Kdyby tohle udělal můj první kluk, mohl jsem se ze všeho dostat rychleji, vždycky jsem bral náš rochod jako moji neuzavřenou vnitřní záležitost a trápil se. Omluvil jsem se za to, jak jsem ho opustil a že jsem ho měl opravdu tak strašně moc rád, že to byl kluk, od kterého jsem poprvé dostal růži nebo kluk, který měl naši společnou fotku v rámečku na stole u sebe doma. Strašně jsem se v tu chvíli rozbrečel a nemohl ze sebe dostat ani hlásku, snažil jsem se to skrýt, ale moc mi to nešlo. Uklidňoval mě a zároveň mi řekl, že "to s ním nic nedělá", že už se z toho dostal, ale říct mu tohle před rokem, tak by se ke mě chtěl vrátit. Byl jsem rád, že na mě zapomněl a žil spokojeně i beze mně.

    Včera mi ještě nabízel, ať klidně dnes přespím u něj, ale přiznal se mi, že bylo to bylo divný. Chtěl mi říct, že se vrátila spolubydlící a že nemůžu přespat, ale byl upřímný a řekl, že by to bylo prostě divný, tak ať se nezlobím. Hrozně jsem si ho v tu chvíli vážil, že mi to řekl takhle upřímně a souhlasil jsem s ním. Došli jsme ke koleji, trochu vzpomínali a dokonce mě zítra pozval, ať se zastavím. Nejdříve mi podával ruku na rozloučenou, ale hned na to povídá: "seru na to" a obejmul mě. Byl jsem zase strašně na měkko a řekl mu dobrou noc. Pak jsem šel zpět do centra za kamarádem na party, kde jsem potom i přespal. Pořád jsem přemýšlel a přišel jsem k tomu, že je to skvělý, že jsem přijel. Možná spíš než jemu jsem chtěl ulevit sobě a tohle mu všechno říct.

    Po party jsem od kamaráda zamířil rovnou k němu na kolej a byl jsem ještě pár hodin odpodne. Společně jsem uvařili, pokecali, ukázal mi svůj pokoj a dali si jídlo. Dokonce začal péct buchtu, kterou mi později zabalil nacestu. Byla výborná! Doprovodil mě na tramvaj, obejmul a já odjel s pocitem štěstí a smutku. Byl jsem strašně šťastnej, že se na mě nezlobí a smutnej z toho, co jsem mu provedl. Sám mi později napsal po pár dnech, že to bylo fajn setkání.

    Moc často se nevídáme, ale vycházíme spolu dobře. Teď už mám dobrej pocit, když mu píšu.

        

Diskusní téma: Víkend plný vzpomínek

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Anketa

Jak se vám líbí příběh?

1 (super) (16)
84%

2 (1)
5%

3 (průměr) (1)
5%

4 (1)
5%

5 (špatné) (0)
0%

Celkový počet hlasů: 19