Ze života v Praze

        Když jsem začal bydlet v roce 2009 v Praze kvůli studiu (článek: ...a pokračovalo), poznával jsem spousty kluků. Na dva z nich nemůžu zapomenout. Píšu tu více o Vláďovi, protože jsme měli sice krátký, ale skvělý vztah. Toma jsem taky neviděl hodně dlouho, ale jsem s ním v kontaktu a doufám, že se brzy uvidíme. Poprvé jsme se setkali někdy na podzim.      

        Tomáše jsem poznal na netu jako dalšího kluka, s kterými jsem si psal a domluvili jsme se, že půjdeme ven. Udělali jsme si hezkou procházku a už na začátku mě strašně upoutal tím, že je to Slováček a mluvil na mě slovensky. Oblékal se trochu jako šamponek, když jsem ho viděl poprvé, tak měl na sobě bílé kalhoty, pěknou bundu a supr kšiltovku. S Tomem jsem se vídal rád a častěji než s ostatními, netušil jsem, že bychom mohli být něco více než kamarádi. Mě to ani nenapadlo, jeho ovšem ano, ale nic mi neřekl. Rozhodně mi s ním bylo vždycky fajn. Plánovali jsme spolu například společné bydlení přes léto v Brně, dokonce jsme spolu obcházeli několik bytů a byli na prohlídkách. Nakonec to bohužel nevyšlo a on odjel zpět na Slovensko. V Praze pouze pracoval a bydlel pár minut ode mě (článek: Slepota).

        Druhý kluk, který mi zůstane v paměti je Vláďa, kterého jsem poznal na jedné akci s gay kluky v prosinci 2009. Bylo to moc hezké náhodné setkání, kde jsme si spolu docela pěkně pokecali. Druhý den jsme si psali, ale nikdo nechtěl přiznat, že se jeden druhému líbí. Byla to taková napjatá situace. Pozval jsem ho k sobě, že si dáme shishu a koukneme na nějaký film. Večer dorazil, sednul si hodně těsně ke mě a dal si ruku kolem mě. Byl moc milý a bylo mi vedle něho hrozně příjemně. Koukali jsme tedy na film a někdy v půlce filmu jsme se na sebe podívali a prostě se začali líbat, jen na okamžik. Nějak k tomu došlo a byla to krásná pusa. Další den jsem odjel domů na Vánoce, zbylo nám si alespoň volat a psát po Skypu. Byly to dlouhé čtyři dny, připadalo mi to snad jako měsíc než se zase uvidíme.

        Pak jsem zase přijel do Prahy, jen abych s ním mohl být. Jeho přivítání bylo neuvěřitelné. Čekal jsem uprostřed nádraží naproti odjezdové tabuly a on ke mě přišel, obejmul mě a políbil... v tu chvíli jsme se začali líbat a kolem nás bylo tolik lidí. Absolutně jsem je ignoroval a užíval si ten nádherný a sladký polibek. Teď už bych to takto asi neudělal. Měl jsem ho strašně moc rád, on si ovšem nebyl úplně jistý. Připadalo mi, že se bál, co bude dál nebo mezi námi. Byl jsem s ním často, nejspíše asi až moc často a chtěl ho pořád u sebe. Strávili jsme spolu úžasného Silvestra, kde přesně o půlnoci jsme stáli na hradbách Vyšehradu, koukali se na ohňostroje a líbali se, objímali. Bylo mi úžasně. Vláďa je asi o tři roky mladší než já a asi chtěl někoho stejně starého. Říkal mi, že necítí to samé, takovou lásko, jako já. Myslím, že měl problém s bývalým přítelem, kterého jsem taky znal. Byl do něj stále zamilovaný.

        Oficiálně jsme spolu chodili necelý měsíc. Hrozně mě to mrzelo, byl to první kluk po Lukášovi z Plzně, kde jsem cítil tak hrozně moc emocí, neskutečnou zamilovanost a i když to trvalo tak krátce, nikdy na něj nezapomenu... Dal jsem všechno do toho vztahu, stejně jako on, proto mi to připadalo tak dokonalý. Na začátku roku jsme se s Vláďou rozešli a ještě stále neměli šanci se vidět. Jestli bych měl říct svoje nejlepší vztahy, co jsem měl, určitě bych ho nezapomněl zmínit.