...a pokračovalo

Rok 2008

        Skončilo snad nejhorší období mého života, ten půl rok plný depresí, které nepřeju zažít nikomu (Rok 2007). Určitě jsem se z toho nevyhrabal úplně, ale začal jsem zase hledat a mít pozitivnější názor na svět. Myšlenka, která mě asi nejvíce nakopla byla: "Buď skočíš z mostu jako srab a nic si neužiješ nebo uděláš ty nejšílenější věci, které si vždycky chtěl nebo ses jich bál a můžeš riskovat cokoliv" (Životní cíl). S tímto heslem jsem vykročil do dalšího roku a pokračoval ve třetím ročníku na střední škole. V pozadí toho hesla byla stejně ještě pořád naděje na to, že se uvidím s Lukášem a budeme spolu, přesto jsem si to raději nepřipouštěl. (Dvě slova: Miluju Tě)

        Na přelomu a začátkem roku jsem často jezdil do Prahy, kde jsem se dostal do kontaktu s velmi zvláštními lidmi, ať už dealery drog, feťáky nebo vykroucenými kluky. Ani jedno z toho se ze mě nestalo a drogovému opojení jsem odolal. Až na trávu, kterou jsem zkusil. Tady jsem zažil i pár úletů, které nestály za nic, jen na jednu noc, ale stalo se. První měsíce roku 2008 byly dost černé, poznal jsem Prahu z trochu jiného pohledu a s trochu jinými lidmi. Divím se, že jsem to přežil ve zdraví. Poznal jsem ovšem skvělého klučinu, s kterým jsem si bohužel v lednu přestal psát (článek: Ztracený kamarád).

        Bylo mi 18 let a měl jsem do této doby asi 7 kluků, z toho 2 na vztah. Poznal jsem jich ale mnohem více osobně a desítky po internetu. Hledal jsem dál vztah, po kterém jsem tolik snil a chtěl ho mít tak procítěný jako ten první. Někdo mi přeci jen zkřížil cestu a jsem rád, že jsem s ním mohl být, protože to byl a myslím, že stále je naprosto skvělý kluk (článek: Pověstná jiskra). Nikdy jsem asi nezažil vztah, kde bych mohl mít tolik jistoty a důvěry v toho druhého. Nevím, co se semnou stalo, ale hrozně jsem to posral a dodnes mě to moc mrzí. Vlastně se v roce 2008 nestalo nic jiného, pouze jsem byl s tímto jedním klukem a byl spokojený, ač jsem si to v té době možná tolik nepřipouštěl. (článek: Příliš mnoho lásky).

Rok 2009  

        První polovinu roku jsem si užíval posledních pár měsíců na internátě a připravoval jsem se na maturitní zkoušku. Podal jsem si přihlášky na vysoké školy a vzali mě do Prahy a Pardubic. Také jsem dostal velice zajímavou nabídku práce v Brně, takže teď jsem se mohl rozhodnout. Jeden z nejdůležitější okamžiků v životě, který mi má změnit budoucnost. Dal jsem přednost studiu a vybral si Prahu, protože mě vždycky přitahovala. Našel jsem skvělý velký byt na Chodově, kde jsem bydlel se svým spolužákem ze střední a v té době ještě nejlepším kamarádem, který studoval poslední rok střední školy v Praze.

        Až později jsem si uvědomil, že výběru školy jsem nevěnoval takovou pozornost, jakou bych měl, a šel jen za tím, že budu ve velkoměstě. Dokonce fungovala představa toho, že někomu napíšu ať jde ven a pokecáme. Když někdo neměl čas, bylo spousty kluků na kluky, co v Praze žili a tak jsem se seznamoval a občas i trochu zlobil. Poznal jsem i kluka, který bydlel přes ulici nebo vedle v paneláku. O tom se vám může v malém městě asi jen zdát. Nezapomenu ovšem na dva kluky a to Toma a Vláďu (článek: Ze života v Praze).