Hlavně nenaletět

    Jednou jsem se rozhodl navštívit Petra, kluka, s kterým jsem si často volal a psal, protože byl zrovna v nemocnici po bouračce. Bylo mi ho trochu líto, ale byl moc fajn, tedy na fotce a po netu zdánlivě milý, hezký a hodný kluk s příjemným hlasem. Nabídl mi, že u něj můžu zůstat do druhého dne, protože cesta byla opravdu dlouhá. Ten den, kdy jsem měl za ním vyrazit jsem po obědě vzal auto a vyrazil na dlouho neznámou cestu, která trvala skoro tři hodiny. Nikdy jsem autem nejel sám takhle daleko. Po cestě jsem se zastavil už za mým dobrým kamarádem ve Svitavách, trochu si odpočinul od řízení a pokecal, za to jsem moc rád :-). Po půlhodince jsem pokračoval a brzy dorazil do Olomouce, kde jsem nikdy předtím nebyl, ale cestu jsem našel relativně snadně. Zaparkoval jsem u Glóbusu a zavolal Petrovi, že jsem na místě. Pár minut trvalo, než mě našel, řekl jsem, kde asi parkuju a čekal, vyhlížel. Po chvilce šel okolo trochu vykroucenej a vysokej kluk s kabelkou, jen jsem si řekl: "Heh, tak to jsem rád, že nemíří ke mě něco takového". Stále jsem čekal a on mi napsal, kde je, ať mu ještě jednou řeknu, kde jsem. Hned na to si ke mě do auta přisedl někdo úplně jiný, než na fotce, nelíbil se mi vůbec, ale tak řekl jsem si: "OK, uvidíme, pokecáme, jde mi přeci jen o kamarádství". Jo, byl to přesně ten hnusák, co šel okolo mě! Jeli jsme tedy kamsi na sídliště, kde jsem nechal auto. Šli jsme se projít hezkým parkem směrem do centra. Prohlídnul jsem si část města, náměstí a pak jsme si to namířilo do mekáče na něco k zakousnutí. Celou dobu mluvil jen o sobě, jak se má dobře, jaká auta už řídil, jak jsou rodiče bohatí a jak jezdí každý rok na Mallorku na dovolenou, trochu mě to unavovalo, ale poslouchal jsem. V mekáči jsem si dal malý oběd a on na mě jen civěl asi půl hodiny, ani slovo nepadlo. Bylo to dost trapný, ale užíval jsem si jídlo (njn, u nás to není). Nabídl jsem, když už nic v plánu neměl, že půjdeme k němu a kouknem na nějaký film. Zase jsme prošli parkem a skončili někde u obchoďáku, tam mi řekl: "Počkej tu, já si jen skočím vybrat do bankomatu". OK, tak jo, čekal jsem...

    Čas ubíhal, 10 minut, 20 minut, 30 minut.... to už bylo hodně divný, psal jsem si smsky, tak jsem ten čas nějak nevnímal. Hlavně jsem si psal s kamarádem kousek ode mě a líčil mu potají, jak je to otřesný zážitek. Už ale fakt čekám dlouho! Zkusil jsem mu tedy volat, několikrát, ale bez výsledku, nebral mi to. Řekl jsem si nahlas: "Tak to jdi do p**i ty čůr**u hnusnej !! Ty vole, to je takový hajzl, nechal mě tady, co teď budu dělat.... nevím, kde mám auto, nevím, kde jsem". Trochu jsem se rozhlédl po okolí a zkusil štěstí, motal jsem se poblíž a chytil se jednoho zaparkovaného auta, kolem kterého jsme šli předtím (byla na něm zvláštní reklama a ta mi zůstala v paměti). Aspoň, že tak. Podle tohoto bodu už se dokážu trochu zorientovat. Věděl jsem, že mám jít dál a dál dozadu a uvidíme, co tam najdeme. Už jsem našel odbočku na sídliště, kam jsem s tím zm***m vjížděl, tak jsem šel po ulicích a auto našel. Vytočenej jsem sednul do auta, zavadával si, nastartoval a přemýšlel, co teď. Je už dost pozdě večer a doma jsem řekl, že přijedu až další den. Chci se vyhnout výslechu a dalším nepříjemnostem okolo. Ten kluk, s kterým jsem si smskoval celý den při probíhajícím rande se jmenuje Ondra a naštěstí je poblíž a nabídl mi pomoc, že u něho můžu přespat. Vyrazil jsem už pozdě odpoledne do Přerova, kde jsem čekal na Ondru, ještě jsem se prošel po okolí a našel moc hezký park, snažil jsem se trochu relaxovat a vyčistit si hlavu. Bylo tam moc krásně. Nemohl jsem uvěřit, že se něco takového mohlo stát.... jedu daleko kvůli tomu, abych poznal jednoho kluka a slíbil mi, že u něj tedy můžu zůstat a že poznám třeba nového kamaráda. Nevím, proč mě tam nechal, nevím, co mu přeskočilo přes nos, ale do teď se mi neozval a asi mu je úplně jedno, co semnou je. Procházel jsem tedy rozlehlým parkem a čekal až Ondra skončí v posilce. Zatím jsem fotil přírodu, koukal kolem sebe a docela dobře se uklidnil. Pak jsem vyrazil do nejbližšího obchodu pro bonboniéru pro kamaráda. Kolem 20h večer už volal Ondášek. Domluvili jsme si sraz u Tesca, nějak jsem ho podle značek našel. Už z dálky Ondri vypadal v dobré náladě a hned mě nakazil :-) byl jsem tak moc rád, že ho zase vidím po tak dlouhé době. Sedli jsme do auta a vyrazili k němu domů, celou cestu jsme si povídali a smáli se. Už jsem nemusel myslet na toho kre***a, byl jsem se skvělím kamarádem. Nakonec tuten den skončil moc dobře, Ondra je takový starostlivý a hodný kluk, úplný zlatíčko.

    Když jsme přijeli k Ondrovi, byl sám doma, posadil mě nejdříve do obýváku a řekl, že musí poklidit. Šampónek jeden, je s ním vždycky sranda. Trochu se mi smál, co se mi stalo, když to dopadlo takhle v pohodě, tak je asi jediná možnost se tomu jen zasmát. Dal jsem Ondrimu bonboniéru a on mě hned obejmul. Tyjo, vidíme se po skoro roce a on je takový namakaný. Probírali jsme plno věcí, co je nového, pak si pustili nějaký film, u kterého jsme usnuli. Dokonce mě nechal spát na svoji posteli a sám si lehnul na zem, zloduch. Nakonec to bylo příjemný zakončení tak špatnýho dne.

    Druhý den jsem se vyspal opravdu dobře a ještě jsme malinko diskutovali s Ondrou, dostal jsem u něho dobrý oběd a brzy jsem vyrazil na cestu, abych byl doma včas. Říká se "V nouzi poznáš přítele" a dnes jsem se o tom mohl přesvědčit, Ondra mi bez výhrady pomohl a ještě mi o moc zlepšil náladu. Známe se spolu rok a viděli jsme se jen jednou, kdo by to pro druhého udělal, kdyby ho znal tak málo? Tahle moje výprava mi dala zkušenost, že ne každý si umí cenit něčeho, co pro něj jiný udělá a že nechat někoho úplně v neznámém místě beze slov není takový problém. Přístě si dám větší pozor a jestli bych tohodle kluka někde jen uviděl, asi ho zbiju do bezvědomí a to jsem prý hodný kluk :-D. Ale určitě díky moc Ondráši :-)