Zatoulaná vzpomínka

     V rádiu slyšíš písničku, kterou jste si společně pořád dokola pouštěli. Přicházíš na místo, kde jste se drželi za ruce, líbali a smáli se. Vidíš jeho fotku někde na netu nebo zapomenutou v peněžence. Vrací se ti obrazy, kdy jste byli šťastní, kdy jste byli jen vy dva. Může to být roky od vašeho vztahu, ale vzpomínka je tak hluboko zarytá, že se občas objeví. Přesně tyto momenty mě provázeli poslední dva roky od rozchodu s Lukášem, ale přesně rok zpět už jsem byl docela ok. Nevím proč, ale vždycky si na něj vzpomenu v datum, kdy jsme se potkali na netu nebo kdy se poprvé viděli a i na moment, když jsme se rozešli. Právě proto teď píšu tuten článek. Dnes je totiž den jeho devatenáctých narozenin. Dnes v noci jsem spal asi čtyři hodiny, zdálo se mi pořád o něm. Vždycky mi vyskočila myšlenka, že spolu zase budeme mluvit, jak se k němu mám jen dostat? Jak se asi má? V noci jsem se probudil ze spánku a bylo mi hrozně zle, takový pocit těsně před zvracením, už jsem měl hlavu z okna a nevěděl, co se děje. Takový zkrat.

    Od kamaráda jsem si vyžádal číslo na Lukáše a napsal mu alespoň sms s přáním k narozeninám a hodně štěstí k maturitě. Byl bych moc rád, kdyby odpověděl třeba s tím, že bychom si mohli psát. Moc mi chybí, nechci ho přemlouvat, aby semnou zase chodil, ale moc bych si přál s ním být v kontaktu. Díky němu jsem si uvědomil plno věcí, zamiloval jsem si cestování, hrozně mi zvýšil sebevědomí a vždycky mě podpořil. Taky jsem poznal Plzeň, hrozně krásný město. Přímo v Plzni mám nejlepší přátelé a asi bych je nepoznal, kdybych nezažil ty cesty za ním.