Pravda a lež

    Každý se s tím potýkáme. Každý den můžeme volit cestu, kterou se vydáme. Proč lidi lžou? Proč neříkají vše tak, jak to je? V čem je ten problém?

    Děti se už od malička učí, že lhát je špatné. Můžeme jim to říkat pořád dokola, ale je to okolí, které jim ukazuje, jak je to snadné. Můžu Vám dát příklad: „Tatínek si povídá se svým synem a poučuje ho, že by měl vždy říkat pravdu, v tom zazvoní telefon a malý kluk ho běží nadšeně vzít. Po chvíli se vrátí a říká, že volá pojišťovací agent a tatínek odpoví:  Řekni mu, že nejsem doma.“ Co si potom myslet, teorie o říkání pravdy je v pořádku, ale praxe říká opak. Už od malička většina z nás podléhává iluzi, že lhát je snadné. Ovšem, lež má krátké nohy a opravdu brzy vyjde najevo.

    Když vezmeme situaci ve vztahu, co třeba odpovědět na otázku: „Co ti je?“ (když je očividně něco špatně). Jsou dvě možnosti, za prvé: lhát… odpověď: „Nic mi není.“ Nebo druhá možnost, být upřímný a odpověď je: „Nechci se o tom s tebou bavit“. Co je lepší? Při tom prvním náš protějšek nejeví žádné další známky interakce, při tom druhém může následovat agrese. Pak si vyberte.

    Ten, kdo lže, se už vlastně odsoudil za svoje činy a bojí se soudu ostatních. Je lehčí zalhat a ubránit se jejich útokům kritiky a negativních emocí. Říkat pravdu má jednu velkou výhodu, nikdy si nemusíte pamatovat, co je pravda a komu jste zalhali.