Jak to všecko bylo...

Rok 2007

         Leden - měl jsem kluka, dostal jsem asi nejkrásnější dárek z lásky a to plyšáčka, takovýho míšu malýho, všude jsem ho s sebou bral a dost často se s ním  i teď mazlím a spím. Tenhle start měsíce neměl snad nic špatnýho, možná něco málo ve škole, ale s tím, jak jsem se cítil báječně to nebylo nic, co by mě vyvedlo z míry. Únor byl taky moc supr měsíc, malinko jsem utíkal ze školy kvůli svýmu klukovi, protože jsem byl do něj blázen. Poté jsem byl na snowboardu asi týden a moc povedené. Neustále jsem myslel na jednoho človíčka a užíval si to maximálně. Březen a duben byly měsíce o ničem, se svým klukem jsem nebyl a trošku sme se chytli, jak sme spolu dlouho nebyli, škola zase byla ok.
       

    Květen - jo květen, na ten nerad vzpomínám... zemřel mi dědeček (moc mi pomohlo, že jsem měl vztah), byly časté hádky, ve škole trochu problémy a pak asi to nejhorší nakonec, že poslední den v květnu jsme se rozešli s Lukym... hrozný, jsem brečel celej večer, celou noc a když jsem se probral a vstal, nemohl jsem tomu uvěřit. Nebyl to sen, ale krutá skutečnost. Ve škole jsem byl mimo a přemýšlel proč, jakto, to není možný, po tak dlouhý době... (článek: Love - story)

        Červen - dovolená v Egyptě, asi nejlepší, kde jsem kdy byl, ale taky nejsmutnější... asi 3 dny po rozchodu... večer jsem si vždycky sednul na terasu, když všichni spali, smutně koukal na pláž a zářící hvězdy na obloze, vítr příjemně foukal a já držel skleněnou flašku coca coly, seděl v plastový židly a četl si smsky od toho kluka, při tom mi tekly slzy proudem. Byl jsem psychicky na dně a doufal, že se mi vrátí, takovej šok jsem nikdy nezažil... Bylo to pro mě životní trauma, které mě poznamenalo na hodně dlouhou dobu. Vyčítal jsem si to všecko, že to byla moje chyba, ale nebyla, asi za to nemohl nikdo, já nevím. Nechci na to vzpomínat, ale vrací se to, když jsem sám, proto se snažím pořád něco dělat a poznávat nový lidi, ale většina z nich jsou šmejdi, ale pár vyjmečných existuje a ty mám rád. (článek:Zatoulaná vzpomínka)

        2.polovina roku - dva měsíce prázdnin, smutno, špatná nálada, já vůbec nejedl, nespal, jen ležel a brečel.... se silnou myšlenkou na sebevraždu, hodně silnou. Asi dvakrát už stačil udělat jen krok, ale pořád tu byla pro mě naděje, že se mi vrátí. Ale zoufale jsem začal někoho hledat a našel jednoho kluka, bohužel jsem začal hledat moc brzo, s nikým by mi to nevyšlo, když jsem měl v hlavě toho kluka. A taky že ten vztah skončil po měsíci, bylo to fajn, ale já nemohl. Nakonec to byla moje chyba, že jsme se rozešli po tom měsíci vztahu, to je pravda. Ale po nějaký době jsme pak zůstali kamarádi a občas si i napíšeme.
        Září byl měsíc o ničem, jen škola mě čekala, ale já na tom byl špatně. Snažil jsem se zase hledat, ale bez úspěchu. Pořád jsem měl v hlavě toho jednoho jedinýho kluka. Pak jsem narazil na jednoho hezkýho a fajn kluka, kterej byl po dlouhý době v pohodě a vyhovoval mi. Voali jsme si hodiny a hodiny po skypu. Každé ráno na mě čekala smska právě od něj. V říjnu jsem k němu tedy na víkend přijel a druhý den jsme si vyrazili na kolo. Jenže já byl tak šikovnej, že jsem boural a měl z toho těžkou frakturu klíční kosti (článek: Težký úraz na rande). No a tak jsem zůstal měsíc doma, ale aspoň měl čas na hledání vztahu a kamarádů, co by mi mohli pomoci, prostě někoho fajn. S tímto klukem jsem sice chodit nezačal, ale jsme skvělí kamarádi dodnes. Když jsem byl doma, tak jsem se zapovídal s klukem, s kterým jsem si nějakou dobu nepsal, nějak jsme si "padli do oka" . On za mnou přijel a vytáhl mě ven, když jsem měl ruku ještě špatnou. Bylo to s ním fajn, ale měl podobnou situaci jako Lukáš semnou a tak jsem se mu snažil říct, že on toho svýho kluka nepřestal milovat, ať to s ním zkusí... no a dokázal jsem je dát dohromady a pořád jsou ještě spolu a prý je to ještě lepší než dříve. Mohl jsem toho kluka mít, ale asi by na něj pořád myslel a já chtěl, aby byl šťastnej. Poté jsem narazil na kluka, 22 let, který měl velmi podobný konec vztahu jako já a tak sme si v celku rozumněli. Bral mě jako "brášku" a mě se to líbilo, bylo to od něj hezký. Byl jsem u něj asi 3× a poznal taky dost lidí, který mi ale nic neříkali, nerozumněl jsem si s nimi, ale poznal jsem je a mít kontakty není špatný. Byla zábava a já nemyslel na nic, dokázal jsem se odreagovat. To mě tak nějak nastartovalo a pomalu jsem začal zapomínat na mýho minulýho kluka, s kterým jsem vydržel tak dlouho. To by byl listopad... pořád nikdo na vztah a začalo mě kazit velkoměsto - Praha.

        Prosinec - to už jsem byl docela v pořádku, jak fyzicky tak i psychicky, začal jsem konečně cítit, že bych dokázal mít vztah, no a tak do toho... jdeme hledat. A takovej malej úspěch, kluk z Chomutova (já si nedám pokoj, mě dálka nevadí, chci mít supr kluka a ten nemusí bydlet za rohem) taky jsme se sešli a je fajn, má krásný oči, úplně kouzelný (článek: Ztracený kamarád). Ten je zatím pro mě prioritou, třeba by to s ním mohlo vyjít. Pak jsem si tak listoval profili a koukám na profil dvou kluků, jak se objímají, to je moc krásný. Napsal jsem jim, ať se jim daří a ať jsou šťastní. Zrovna tam byl jeden z nich a on mi odepsal a nějak sme se zakecali, vyměnili icq čísla a psali si. A poté mě pozval k sobě na Silvestra, trochu mě to překvapilo, přeci jen úplně cizí člověk. Přijel jsem a poznal ho osobně, tyjo a fakt super kluk, hezkej, milej, hodnej, obětavej, věrnej... :-) moc fajn človíček, v tu dobu jsem byl rád, že ho znám a měl ho moc rád... jen jako kamaráda a doufám, že on může být i můj nejlepší kamarád, protože si s ním rozmumím. Nikdy bych si k němu nic nedovolil (jako zkusit vztah), protože někoho má a určitě ho moc miluje, je to na něm poznat. Docela dlouhou dobu jsme byli dobrými přáteli a vzájemně si pomáhala. Dokonce spolu i nějaký čas bydleli v Praze v jednom bytě, když jsme studovali.

        K Vánocům jsem si myslel, že budu dost smutnej, protože nikoho nemám a vzpomínky se mi vždycky v tenhle čas vrací, v tomto ohledu nemám Vánoce moc rád, ale překvapivě jsem byl docela spokojenej, asi ta atmosféra, čas utíkal. Taky jsem dostal až moc dárků, já nic nechtěl, až na něco, co pod stromečkem můžu hledat těžko a to je vztah...láska, to bych si moc přálo zase s někým poznat.

        Začal nám Novej Rok 2008 a já za ten minulej rok nejsem moc šťastnej, ale jsem moc rád za ty kamarády, protože je těžký najít ty dobrý. Prosím, prosím, ať už si tento rok někoho najdu a ať jsem zase spokojenej, to si přeju moc... 

Jak to bylo dále? --> článek: ...a pokračovalo